eFotbal premiership milujufotbal fotbal.hattrick.cz golfdigest probasket sportwin dokonalazena

TAMMY ABRAHAM: STŘELEC Z VÁŠNĚ A BUDOUCNOST CHELSEA

📁 Časopis, Hráči, TOP Články, Topstory, Zahraniční fotbal 🕔1.12.2019

Góly patří na Stamford Bridge mezi ty artikly, které Chelsea v posledních letech musela importovat ze zahraničí – především z Pobřeží Slonoviny, Španělska, Francie či Belgie. Vždyť posledním Angličanem, který dal v dresu „blues“ více než jeden gól v zápase byl ještě Frank Lampard v roce 2013. Letos v září to ale teprve jedenadvacetiletý Tammy Abraham zvládl ve třech zápasech po sobě a zbláznil celé Ostrovy.

Přitom vstup do sezony neměl ideální. Hned v prvním ostrém utkání své obnovené premiéry v dresu Chelsea dokonce připravil svůj tým o trofej, když v penaltovém rozstřelu Evropského superpoháru proti Liverpoolu jako jediný selhal. „Kdo je ten lempl, co tak laxně zahodil tu penaltu?“ ptali se pak fanoušci „blues“, kteří jméno Tammy Abraham slyšeli dost možná poprvé v životě. A to přes to, že tenhle rychlý mladík s nigerijskými kořeny obléká dres Chelsea už od šesti let. Tehdy hrál ještě v obraně, protože byl ze všech spoluhráčů nejvyšší, ale brzy si začal hledat cestou sestavou dopředu.

Později byl členem veleúspěšné mládežnické kategorie, která v letech 2015 a 2016, vyhrála jak juniorskou Ligu mistrů (UEFA Youth League), tak anglický FA Youth Cup, jenž Tammy dokonce svou finálovou brankou do sítě Manchesteru City rozhodl. Jeho přínos pro tým byl obrovský. Během dvou sezon odehrál v této kategorii devadesát osm zápasů a nastřílel v nich sedmdesát čtyři gólů. „Z každé branky se radoval, jako kdyby v poslední minutě rozhodl duel Premier League,“ vzpomíná na jeho oslavy mládežnický kouč Chelsea Michael Beale. Právě vášeň, se kterou Tammy odmalička střílel góly, je podle něj dnes jedním z důvodů, proč mu to jde tak snadno i mezi dospělými.

KLUK MEZI MUŽI

První pozvánku mezi dospělé si vysloužil hned v osmnácti, právě v oné střelecky úspěšné, byť stále „dětské“ sezoně 2015/2016, kdy si jej na pár květnových tréninků s prvním týmem vytáhl Guus Hiddink. Tammy se v tréninku jevil tak dobře, že brzy dostal šanci i v lize – nejprve proti Liverpoolu (1:1) a poté i proti čerstvě korunovaným mistrům z Leicesteru (1:1). Pokaždé však nastoupil až během druhého poločasu a celkem odehrál padesát tři minut, ale prokázal, že se s dospělými může rovnat.

Do juniorky už se pak nevrátil. Místo toho odešel na roční hostování do druholigového Bristolu. Zde se dokázal střelecky prosadit hned při svém debutu a už v září byl vyhlášen nejlepším hráčem měsíce v Championship a nejlepším mladým hráčem měsíce všech tří lig sdružených pod English Football League (druhá, třetí a čtvrtá nejvyšší soutěž na Ostrovech). Už v lednu měl Tammy na kontě šestnáct branek a překonal tak rekord Moussy Dembélého v počtu branek nastřílených teenagerem v jedné sezoně Championship. Do května pak Tammy přidal do své sbírky ještě dalších sedm gólů a s celkovým počtem třiadvaceti branek se stal druhým nejlepším střelcem soutěže.

„To, co mě na něm udivovalo úplně nejvíc, byl jeho neuvěřitelný výběr místa ve vápně,“ vzpomíná kouč Bristolu Lee Johnson. „Často jsem sledoval nějaký útok a říkal jsem si: ,Už pojď, už to tam sekni, naběhni tam,‘ ale Tammy si vždycky držel svojí rychlost a utrhl se až později, ale zato v ten pravý moment. To byly chvíle, kdy jsem si říkal: ,Pane bože, on je snad lepší útočník než já,‘ vypráví Johnson.

I díky této schopnosti skončil Bristol v lize na sedmnáctém místě (ze čtyřiadvaceti) a v klidu se zachránil. Tammy ale ve své první celé sezoně mezi dospělými neudivoval jsem svého trenéra, ale i všechno okolo. Vždy byl první na hřišti a poslední v kabině. Ve všech soutěžích naskočil celkem do osmačtyřiceti zápasů, v nichž si připsal šestadvacet branek a čtyři asistence a jako první fotbalista v historii Championship získal všechny tři ocenění, které kluby udělují svému nejlepšímu hráči roku, nejlepšímu mladému hráči roku a nejlepšímu střelci.

K lítosti celku z jihozápadu Anglie ale Chelsea svůj talent pro další sezonu zapůjčila jinam. Vedení na Stamford Bridge totiž usoudilo, že devatenáctiletý Tammy už se může posunout o stupínek výš, a v den, kdy s Chelsea podepsal nový pětiletý kontrakt, odešel na další roční hostování, tentokrát do velšské Swansea, hrající anglickou Premier League. Ani zde mu netrvalo dlouho navázat na své plodné přechozí angažmá a hned ve svém druhém zápase se trefil – v ligovém poháru proti Milton Keynes Dons. V dalším zápase přidal i svou premiérovou prvoligovou trefu do sítě Crystal Palace, ale poté už jak on sám, tak celý tým upadli do výsledkové i herní krize. Tammymu neseděla hra Swansea. Minimální držení míče, přetlačovaná před vlastním pokutovým územím a spoléhání na brejky. Tammy se tak příliš nedostával do hry a výsledkem bylo „pouhých“ osm branek a pět asistencí v devětatřiceti utkáních. „To jsou ty okamžiky, ze kterých se musíte poučit a být rychlejší,“ hlásil Tammy s tím, že život fotbalisty není jen o krásných gólech a trofejích, ale také o pádech a neúspěších. Swansea po sezoně sestoupila do Championship a Tammy se vrátil do Chelsea, za niž nastoupil k zápasu o Community Shield, a odešel na další hostování. Epizoda ve Swansea naznačila, že na nejvyšší patro anglického fotbalu ještě může být poněkud brzy, a Tammy se připojil k Aston Ville.

NEJELPŠÍ „VILLAN“

Také ve Villa Parku se mu od začátku dařilo. Trefil se zde hned při své premiéře a v listopadu se stal prvním hráčem Aston Villy v tomto století, který dal v jednom zápase čtyři branky. Celkem jich v listopadu dal šest a znovu byl vyhlášen nejlepším hráčem Championship měsíce. Na přelomu roku už měl na kontě šestnáct branek ve dvaceti zápasech a začalo se hlasitě spekulovat o tom, zda si jej Chelsea nestáhne zpět na Stamford Bridge. Sama totiž měla veliké problémy se střílením branek. Když zrovna nezářil Eden Hazard, nebyl v kádru „blues“ nikdo, kdo by jej dokázal nahradit. Zájem o Abrahama v zimě projevili také „vlci“ z Wolverhamptonu, ale zaprvé, regule FIFA zakazují, aby hráč oblékal v jedné sezoně dres více než dvou klubů, a zadruhé, Tammy si přál dokončit nadějně rozehranou sezonu v Birminghamu.

A dobře udělal! Ještě v lednu se stal prvním hráčem Aston Villy od roku 1933, který se trefil v sedmi domácích zápasech v řadě, a v únoru zase prvním hráčem od roku 1981, který dal v dresu Aston Villy přes dvacet gólů v sezoně. V dubnu se v této statistice dotáhl dokonce na Andyho Graye a jeho pětadvacet branek z roku 1977. Gólem s pořadovým číslem dvacet pět navíc pomohl vyrovnat klubový rekord devíti výher v řadě, který Aston Villa stanovila dokonce už v roce 1910.

„Villans“ nakonec vystoupali tabulkou až na páté místo a kvalifikovali se do play-off o postup do Premier League. Tam se Tammy prosadil jen jednou – v semifinále proti Boltonu – a po úspěšné kampani (dvacet šest gólů ve čtyřiceti zápasech) zakončené postupem se objevil i v nejlepší jedenáctce ligy, na křídle trojčlenného útoku s Teemu Pukkim z Norwiche a Billy Sharpem z Sheffieldu.

Ani v Birminghamu ale Tammy nezůstal déle než jednu sezonu. Po vypršení hostování se znovu vrátil na Stamford Bridge. Později se psalo, že byl blízko přestupu na San Siro, ale vedení milánského AC se údajně příliš nepozdávaly jeho nedostatečné zkušenosti s fotbalem na té nejvyšší úrovni. Už v posledních několika měsících se totiž z různých úst ozývalo, že Tammy bude dost možná typickým „Championship útočníkem“, který je sice schopen nasázet ve druhé lize pětadvacet gólů, ale v té první se nikdy pořádně neprosadí.

Díky čemu tedy dostal šanci v Chelsea, čím navázal na Franka Lamparda a v čem je lepší než na Stamfordu milovaný Didier Drogba… To vše se dočtete v novém čísle časopisu HATTRICK, které je právě na stáncích. S Virgilem na titulní straně, o kterém Tammy prohlásil, že je to „bestie“ a nejlepší obránce, proti kterému kdy hrál.

Sdílejte tento článek
Hattrick_banner_638x100px

Nové číslo právě v prodeji

2016/01

Zavřít
Google+
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace