eFotbal premiership milujufotbal fotbal.hattrick.cz golfdigest probasket sportwin dokonalazena

O statečné Věře Čáslavské, která měla ráda i fotbal a Josefa Masopusta

📁 Aktuálně, Blogy, Domácí fotbal, Homepage, Pavel Procházka, Topstory 🕔1.9.2016

masopustjosef_fkdukla.czJosef Masopust, legendární československý fotbalista.

VZPOMÍNKA – Přiznám se, že mi ve středu připadalo malicherné až nedůstojné neustále dokola někomu vysvětlovat okolnosti jistého úniku informací kolem (ne) přestupu jednoho fotbalového trenéra. Jsou mnohem důležitější věci na světě, zvlášť když si člověk podobnou nemoc a léčbu s ní spojenou sám prožil – od středečního rána jsem věděl, že ve věku 74 let po houževnatém boji s rakovinou skonala nejlepší československá sportovkyně všech dob, vynikající gymnastka, spolupracovnice Václava Havla, bývalá předsedkyně Českého olympijského výboru a především báječná a statečná žena – paní Věra Čáslavská. S pokorou a skromností mohu říci, že jsem měl čest poznat ji osobně. Takže vím, že kromě svého sportu a mnohých dalších měla ráda i fotbal a především svého kamaráda, Josefa Masopusta, který zemřel loni – 29. června 2015.

S Věrou Čáslavskou, jejíž skvělé „zlaté“ výkony jsem coby devítiletý kluk sledoval při OH 1968 v Mexiku, jsem se poprvé potkal v 80. letech minulého stoletá coby mladý začínající redaktor Československého sportu, kterému mj. dali na starost sportovní gymnastiku.

Setkávali jsme se tehdy ve stísněných útrobách tribuny velkého strahovského spartakiádního stadionu, kde trénovala mladé gymnastky Sparty. Konečně se i v normalizačních letech mohla věnovat práci, již měla ráda a jíž dokonale rozuměla. V době Gorbačovovy perestrojky jsem byl pyšný na to, že se nám povedlo v Československém sportu s Věrou Čáslavskou uveřejnit velký celostránkový rozhovor. Nebyla to tehdy taková samozřejmost.

S Ivanem Haškem v listopadové revoluci 1989

V pátek 24. listopadu 1989 jsem nadšeně se statisícovou demonstrací na pražském Václavském náměstí sledoval její řeč z legendárního balkonu Melantrichu. V ten den tam kromě Čáslavské mj. vystoupil i kapitán čerstvých účastníků MS 1990 v Itálii – Ivan Hašek, devět dní poté, co v Portugalsku remízou 0:0 se svým spoluhráči vybojoval pro Československo postup.

Večer pak přiběhla Věra Čáslavská do vrátnice tehdejšího vydavatelského domu Rudého práva v ulici Na Poříčí a za přísného dohledu nerudného vrátného v neslušivé šedé uniformě a s typickou čepicí s hvězdou mi v obálce předala celý text svého prohlášení z Václaváku pro Československý sport. Spiklenecky se přitom usmála a zase někam ve víru listopadové revoluce běžela.

Když jsem ji potkal za sedm let, v roce 1996 při OH v Atlantě na jezeře Lake Lanier, kde kanoista Martin Doktor vybojoval dvě zlaté medaile, nebyla to ona. V souvislosti s kauzou svého syna a tragickou smrtí exmanžela Josefa Odložila se uzavřela na delší čas do sebe.

Proto jsem měl velkou radost, když paní Věra svou nezměrnou houževnatostí dokázala překonat i toto těžké období a po letech se vrátila do společenského života tak, jak ji okolí a její přátelé předtím znali. Většina lidí by to nesvedla.

Přestože pak do jejího života vstoupila rakovina, měla víc elánu než všichni zdraví kolem ní. Bylo mi ctí, že loni začátkem prosince křtila knihu „Josef Masopust – Legenda žije“, kterou jsem měl tu čest spolu s Klubem přátel Josefa Masopusta a s nakladatelstvím Olympia připravit.

Legenda, která stále žije

A ještě větší ctí pro mě bylo, že krásnou předmluvu k této knize napsala právě Věra Čáslavská. Píše v ní:

„Ve své době, ale na konci jeho života, se mu klaněli králové, prezidenti a osobnosti doslova z celého světa. Přes všechnu slávu a pocty ale zůstal Josef Masopust především skromným a laskavým člověkem. A tak jsem ho poznala a znala i já. Nikoliv jako hvězdu, ale jako krásného, vlídného člověka. Měla jsem ho velmi ráda a děkuji osudu, že mi dopřál poznat se s ním osobně.

Čím jsem starší, tím více se uvědomuji, že člověk je smrtelný a že čas, který je nám každému vyměřen, je omezený. Přesto máme každý ve svém životě vykonat něco, co náš život přesáhne. Něco, co přetrvá i po nás a co může náš život přiblížit věčnosti. Zanechat po sobě stopu, která přetrvá. Kdokoliv má šanci udělat v životě něco, co jako odkaz nebo legenda žije stále. Žije v srdcích a myslích ostatních lidí, a tak se stane nesmrtelným. V tomto slova smyslu je Josef Masopust nesmrtelný. Josef už mezi námi není, ale jeho legenda žije.“

Krásné věty. Ty samé by se takřka doslova mohly napsat i o Věře Čáslavské.

Čest její památce.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

(zdroj fotky: fkdukla.cz)

Sdílejte tento článek
Hattrick_banner_638x100px

Nové číslo právě v prodeji

2016/01

Zavřít
Google+
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace