eFotbal premiership milujufotbal fotbal.hattrick.cz golfdigest probasket sportwin dokonalazena

Když fotbal zabíjí | Fotbal.HATTRICK.cz

Trojnásobná porce fotbalového čtení

Když fotbal zabíjí

📁 Aktuálně, Časopis, Časopis - archiv, Fanoušci, Fotbal, Homepage, Hráči, Reprezentace, To nejlepší z HATTRICKU, Topstory, Zahraniční fotbal 🕔26.5.2018

Vzpomínka na Andrése Escobara.

UPOUTÁVKA – Píše se rok 1994. Lidé po celém světě sledují na televizních obrazovkách utkání základní skupiny mistrovství světa mezi Spojenými státy a Kolumbií. Mezi nimi je i sestra sedmadvacetiletého kolumbijského fotbalisty Andrése Escobara, jenž vlastním gólem přispěl k porážce 1:2, se svým devítiletým synem. Ten se na ni poté, co sudí závěrečným hvizdem spláchl kolumbijské naděje, podíval a řekl: „Maminko, strejdu zabíjí.“

Koncem osmdesátých let totiž Kolumbie patřila mezi země s největší kriminalitou na světě. Celou ji ovládal (fotbalistův jmenovec) Pablo Escobar, nejznámější drogový magnát historie, jenž ovládal přes osmdesát procent celosvětového trhu s kokainem a v celé Jižní Americe si mohl dělat, co se mu zachtělo. Třeba nechat postavit vězení, do kterého měl být následně umístěn.

Po jeho vraždě v prosinci roku 1993, jen pár měsíců před šampionátem, se o uvolněný trůn strhly v Medellínu boje mezi jednotlivými drogovými kartely a střelba, vraždy a exploze v ulicích se staly událostmi denního pořádku.

FAVORITÉ MS

Radost ze života mohli místním přinést snad jen fotbalisté, kdyby zvítězili na nadcházejícím mistrovství světa. Fotbal byl totiž pro prosté Kolumbijce vždycky „útěkem před krutou kolumbijskou realitou,“ jak říkal sám Escobar, a národní mužstvo mělo tehdy poprvé v historii reálnou šanci uspět.

Už o čtyři roky dříve postoupili na světový šampionát v Itálii, kde mimo jiné remizovali s pozdějšími mistry světa ze Západního Německa a vypadli až v prodloužení osmifinále s Kamerunem. Už to byl sice pro Kolumbijce historický okamžik, ale ten největší příběh kolumbijského fotbalu se měl psát až ve Spojených státech.

Mužstvo mezitím dozrálo. V čele s legendárním Carlosem Valderramou, Escobarem, Herrerou a dalšími hráči Atlétika Nacional i konkurenčního América Cali, k nimž se v roce 1993 přidal neomylný střelec Faustino Asprilla, předvádělo na pohled úžasný fotbal plný nadšení a vítězilo s nevídanou lehkostí. Slavnou Argentinu i s Maradonou jeho hráči roznesli v Buenos Aires 5:0, ovládli celou kvalifikaci a na mistrovství odjížděli s jedinou porážkou v posledních jedenatřiceti zápasech.

Takhle silný tým Kolumbie ještě nikdy neměla. Sám Pelé ji označil za jednoho z favoritů celého šampionátu a lidé začali úspěchu věřit a sázet na něj, což se Escobarovi stalo osudným. Sportovní sázky totiž patřily ke způsobům praní špinavých peněz z obchodu s drogami.

OSUDNÝ VLASTENEC

Obrovský optimismus brzy vystřídalo hořké zklamání. Vstup do turnaje se totiž kolumbijským reprezentantům vůbec nevydařil, když senzačně prohráli 1:3 s Rumunskem, a pokud si chtěli uchovat naděje na postup ze skupiny, museli porazit domácí Spojené státy. Jenže…

Ve čtyřiatřicáté minutě utkání nacentroval americký záložník John Harkes do vápna a Escobar si ve snaze odvrátit hrozící nebezpečí srazil balon do vlastní sítě. „Kéž bych ten centr nikdy nedal,“ litoval už o pár dní později Harkes. Kolumbie měla sice ještě téměř hodinu na obrat, ale nakonec prohrála 1:2 a sny o historickém úspěchu se rozplynuly.

Poslední zápas proti Švýcarsku, jenž skončil vítězstvím Escobara a jeho spoluhráčů 2:0, byl už jen formalitou.

Po tomto utkání napsal Escobar pro kolumbijský deník El Tiempo sloupek, v němž mimo jiné ujistil své spoluobčany, že nejde o žádnou tragédii. „Prostě jsme nehráli dobře, to se stává. Uvidíme se brzy, protože život tady nekončí,“ vzkázal gentleman fotbalu, jak se mu doma přezdívalo, s nadhledem.

„Maminko, strejdu zabijí,“ špitl zastřeným hlasem syn Escobarovy sestry Marie, když viděl své vzory plakat na trávníku. „Za takové věci se lidé nezabíjejí a strejdu tady všichni milují,“ odpověděla mu.

Za normálních okolností by měla pravdu, jenže realita v Kolumbii byla v polovině devadesátých let daleko od normálu. Moc dobře si toho byl vědom i reprezentační kouč, jenž nejlepšího stopera v dějinách kolumbijského fotbalu varoval a doporučoval mu držet se stranou, dokud emoce nevychladnou. „Ne, musím lidem ukázat svou tvář,“ řekl Escobar a navečer druhého července vyrazil do města. Domů už se nikdy nevrátil.

CELÝ PŘÍBĚH KOLUMBIJSKÉHO GENTLEMANA A MNOHO DALŠÍHO SI PŘEČTETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 3. KVĚTNA 2018.

-red-

(zdroj fotky: fifa.com)

Sdílejte tento článek
Hattrick_banner_638x100px
Google+
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace