eFotbal premiership milujufotbal fotbal.hattrick.cz golfdigest probasket sportwin dokonalazena

Balotelli: Už jsem prý dospělý | Fotbal.HATTRICK.cz

Trojnásobná porce fotbalového čtení

Balotelli: Už jsem prý dospělý

📁 Aktuálně, Časopis, Časopis - archiv, Evropské poháry, Fanoušci, Homepage, Hráči, Idol, Reprezentace, To nejlepší z HATTRICKU, Topstory, Zahraniční fotbal 🕔16.4.2018

Dostává Balotelli konečně rozum?

UPOUTÁVKA – Italský fotbal dostává jeden knokaut za druhým. Sqaudra azzura poprvé po šedesáti letech nepostoupila na mistrovství světa, kluby Serie A nezískaly od roku 2010 žádnou evropskou trofej a kvůli ekonomické krizi na Apeninském poloostrově není ani dost peněz. A v téhle svízelné situaci tam ještě ke všemu opomíjejí útočníka, který by aspoň část problémů mohl vyléčit. Mario Balotelli si však za to může hlavně sám. Dlouho zůstával jen přerostlým dítětem. Zlobivým, svérázným, nepředvídatelným. Až v sedmadvaceti letech snad konečně dostává rozum. Nebude pozdě?

Před šesti lety mu svět ležel u nohou. Mistr Anglie, vicemistr Evropy, autor nahrávky na nejslavnější gól v historii Premier League, kultovní hrdina fanoušků Manchesteru City. „Jednou může být stejně dobrý jako Cristiano Ronaldo a Lionel Messi. Aby se tak vysoko dostal, musí ovšem tvrdě pracovat,“ říkal o něm tehdejší manažer Citizens Roberto Mancini, jenž to s ním jako jeden z mála uměl. Mario Balotelli ho neposlechl a světovou superhvězdou se nestal. Zatím.

Teď už ví, že chybu musí hledat sám v sobě.

„To, co jsem vykonal od začátku kariéry až doteď, prostě nestačí. Musím toho udělat víc,“ odpověděl loni na dotaz, jestli někdy vyhraje Zlatý míč. „Musel bych Ronalda a Messiho zabít,“ dodal se smíchem.

Hříchy nezralého mládí

To je celý on. Notorický průšvihář, který nehodlal složit zkoušku z dospělosti. Bavil se životem, užíval si bohatství a občas udivil svým geniálním talentem. Jako kdyby zamrzl v patnácti letech, kdy ho nevzali na testech v Barceloně.

Mít žákovskou knížku, vyjímala by se tam jedna poznámka za druhou.

Hází šipky na dorostence.

Neumí si natáhnout rozlišovák.

Střílí rachejtle a z koupelny a podpaluje si obývák.

Vjel autem do ženské věznice.

Vtrhl na tiskovou konferenci nového trenéra Interu Milán Andrey Stramaccioniho.

Místo pořádné střely ve vyložené šanci zvolil patičku.

Na letiště v Lille projel bezpečnostními rámy po kolenou.

Legračních historek i příhod, při nichž spíš mrzl úsměv na rtech, bylo tolik, že z nich fandové Manchesteru City vytvořili chorál Oh Balotelli. Hledištěm Etihad Stadium zněl pokaždé, když skóroval. I při jiných příležitostech. Nikdo to nebral ve zlém. Naopak – Balotelliho milovali. Už proto, že po gólu v památném derby s Manchesterem United na Old Trafford si přetáhl dres přes hlavu a odhalil tričko s nápisem »Proč vždycky já?«

„Mario je z jiné planety. Není jako my. Je odjinud a díky Bohu přistál tady v našem klubu,“ vyznal se zpěvák a dlouholetý příznivec Manchesteru City Noel Gallagher, jenž s ním natočil televizní rozhovor a na všechny maléry barvitě popsané na stránkách bulvárních listů se postupně zeptal.

„Když se na mě díváš zvenčí a neznáš mě, možná si myslíš, že jsem idiot,“ odvětil Balotelli.

„Kdepak, mám tě rád a moje děti taky,“ ujišťoval ho Gallagher.

A svůj pohled na Balotelliho intelekt přidal i někdejší kustod Manchesteru City Mark Chapman: „Mario rozhodně není hloupý a je hodně velkorysý. Na benzinové pumpě zaplatil za všechny, a ještě vrazil bezdomovci do ruky ruličku bankovek.“ Ovšem zároveň připustil, že nevyzpytatelný enfant terrible byl pochodujícím malérem: „Vždycky se divil, proč mu sedmadvacetkrát odtáhli jeho sportovní auto v barvě maskáčů. On ho totiž pokaždé zaparkoval před oblíbenou restaurací San Carlo na zákazu stání. Když od nás odešel, otevřel jsem v šatně jeho skříňku a vypadly na mě všechny parkovací lístky!“

To bylo krátce poté, co se Balotelli s Mancinim poprali na tréninku. S tím Mancinim, který ho bral „jako jedno ze svých dětí“. I on ovšem nakonec ztratil trpělivost. „Kdyby to byl můj spoluhráč, mlátil bych ho denně po hlavě,“ přiznal horkokrevný Ital.

To José Mourinho, jenž Balotelliho vedl v Interu Milán, nad ním zlomil hůl daleko dřív a rezignovaně prohlásil: „Je netrénovatelný.“

Dopisy pod postelí

Stále ode zdi ke zdi. Tuctové věci od něj nečekejte. Už ten jeho pohnutý životní osud.

Syn ghanských emigrantů se narodil v sicilském Palermu jako Mario Barwuah. Měl tři sourozence a rodiče byli chudí. Ve dvou letech vážně onemocněl a lékaři doporučili operaci střev, kterou si Thomas a Rose Barwuahovi nemohli dovolit. Přestěhovali se do Lombardie, kde požádali o pomoc místní úřady. Ty ho umístily k pěstounům Francescovi a Silvii Balotelliovým. Mario u nich doma nejprve trávil všední dny a na víkendy se vracel k rodině. Postupně však začal k biologickým rodičům pociťovat lhostejnost. Nakonec zůstal u pěstounů natrvalo a přijal jejich příjmení.

Když se Barwuahovi po letech pokusili opět vstoupit do jeho života, už byl populární a vydělával miliony. Odmítl je s tím, že jsou to „lovci slávy“.

Zato na svou náhradní matku nedá dopustit. Silvia Balotelliová je dcera Židů přeživších holokaust. Starala se o něj jako o vlastního a učila ho, jak reagovat na rasistické chuligány, kteří si ho nepřáli v italské reprezentaci.

Přesto se do ní dostal a byl pozván na EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině. Před začátkem turnaje navštívil se spoluhráči bývalý koncentrační tábor v Osvětimi. Seděl na kolejích a zíral do prázdna. Zeptali se ho, nač myslí. „Na dopisy, které má máma pod postelí,“ odpověděl jim.

Po nezapomenutelném semifinále s Německem mohl adoptivní matce poděkovat v přímém přenosu. Dal dvě krásné branky a posunul Itálii do boje o zlato. Přiběhl k tribuně a objal dojatou Silvii. „Ty góly jsou pro tebe. Tohle je nejhezčí večer mého života,“ řekl se slzami na krajíčku.

Tři dny nato plakal znovu. Tentokrát ze smutku nad prohraným finále se Španělskem. A tím vlastně začíná jeho pád. Během dalších čtyř let prošel čtyřmi kluby, jenže bez valného úspěchu. Štace v Liverpoolu i návrat do AC Milán se rovnou dá označit za propadák. Dal pokaždé jen jeden ligový gól. Po blamáži na světovém šampionátu v Brazílii 2014 už si nekopl ani v národním mužstvu.

Záchranný kruh mu nabídlo Nice. Hlavně díky tomu, že byl k mání zadarmo. Perla Francouzské Riviéry mu pomohla zapomenout na dva zpackané roky.

„Když jsem mluvil s prezidentem, viděl jsem mu v očích, že o mě opravdu stojí. Prošel jsem se po městě. Mám rád slunce a moře, můžu se tady procházet po promenádě. Ani francouzské noviny nejsou tak přísné jako italské. Nebo ty v Anglii, kde se vám pořád pitvají v osobním životě,“ vysvětlil, co rozhodlo ve prospěch klubu z Azurového pobřeží, jehož zlatá éra z 50. let je už dávnou minulostí.

Sám Balotelli už si ale také nemohl vybírat. Byl na dně, totálně z formy a navíc sám. Se snoubenkou Fanny Negueshovou se rozešel krátce před svatbou. Na kordy je i s bývalou přítelkyní Raffaellou Ficovou, s níž má dnes pětiletou dceru Piu. Trvalo mu rok, než po testu DNA přiznal otcovství.

Tak který extrém to bude tentokrát? Zahrabe se a upadne definitivně v zapomnění, nebo přece jen ukáže, co v něm je?

Většina lidí by už nejspíš dala palec dolů, jenže nespoutaný živel všechny překvapil. Na nádherném stadionu Allianz Riviera se cítil jako ryba ve vodě a patnácti ligovými brankami vystřílel senzační postup do předkola Ligy mistrů.

CELÝ PŘÍBĚH MARIA BALOTELLIHO SI PŘEČTĚTE V RUBRICE IDOL V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 5. DUBNA 2018.

-red-

(zdroj fotky: profimedia.cz)

Sdílejte tento článek
Hattrick_banner_638x100px

Soutěž magazínu Hattrick

2016/01

Zavřít
Google+
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace