eFotbal premiership milujufotbal fotbal.hattrick.cz golfdigest probasket sportwin dokonalazena

Autor hymny Slavie Jan P. Muchow: Baví mě rivalita, ne nenávist

📁 Aktuálně, Časopis, Časopis - archiv, Domácí fotbal, Fanoušci, Homepage, Rozhovory, To nejlepší z HATTRICKU, Topstory 🕔4.1.2019

Jan P. Muchow fandí pražské Slavii. (ilustrační foto)

UPOUTÁVKAJan P. Muchow je náš nejúspěšnější skladatel filmové hudby. Z devíti nominací na Českého lva (mimo jiné za hudbu ke snímku Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka) čtyřikrát zvítězil (Jedna ruka netleská, Grandhotel, Ve stínu a Krásno). To se nikomu jinému nepodařilo. Získal také šest Andělů a cenu české i slovenské umělecké kritiky. Kromě toho je spoluautorem písně Půlnoční pro Václava Neckáře a se svou skupinou Ecstasy of Saint Theresa bodoval v britské hitparádě (ani v tom nemá konkurenci). Jan je fanouškem fotbalové Slavie Praha a také autorem její poslední hymny.

Pokud vím, narodil ses v Německu.

Tatínek byl Němec a maminka Češka. Poznali se v Praze, vzali se tady, ale pak se odstěhovali do NDR, kde se narodil brácha a později i já. Když mi byly asi dva roky a začínal jsem už normálně mluvit, přestěhovali jsme se zase do Čech a já se mohl začít učit novou řeč (smích).

Odkdy fandíš Slavii?

Od nepaměti. Přitom, můj starší brácha a můj vzor, je sparťan, děda byl dokonce kovanej sparťan. Táta se o fotbal vůbec nezajímal. A já jsem slávista. Nedává to smysl.

Co se ti na ní líbilo?

Možná ten sešívanej dres. Nevím, dneska už to neumím vysvětlit. Inklinace různých lidí k různým klubům není náhodná a já jsem přimkl k tomu správnýmu.

Jak dlouho jsi za Slavii hrál?

Kopal jsem za žáky a pak ještě chvíli za nejmladší dorost D. Ale jakmile jsem nastoupil do prváku na střední škole, začínal jsem se zajímat hlavně o hudbu a fotbal najednou nebyl pro mě nejdůležitější. Přesto jsem ho chtěl pořád hrát. Tak jsem si domluvil přestup. Protože jsem nebyl nějakej zázračnej hráč, ani mě ve Slavii nepřemlouvali, abych si to rozmyslel. Přestoupil jsem do ‚čafky‘ (ČAFC Praha – pozn. aut.), taky tradičního pražského klubu, dokonce jednoho z nejstarších (založený v roce 1899; už v roce 1902 vyhrál před Spartou Mistrovství Čech – pozn. aut.).

Kde měli tenkrát hřiště?

Na Spořilově. ‚Čafka‘ byl jeden z prvních pražskejch klubů, kterej měl travnatý hřiště, takže jsme nehráli na škváře. Mimochodem, dodnes ji mám ze skluzů a pádů různě po těle.

Sportuješ ještě dnes?

Jasně, hlavně hraju fotbal. A někdy tenis. Díky osobnostem jako byly Martina Navrátilová a John McEnroe jsem si tenis v dětství zamiloval. Ale kolektivní sport mi je povahově bližší, proto vyhrál fotbal.

Pamatuješ si na první zápas Slavie, kterého ses zúčastnil?

To ne. Ale pamatuju si, jak jsme vždycky ve škole celé vyučování v den zápasu věnovali přípravám. Pyro tenkrát nebylo, dokonce ani blbý papírový konfety se tenkrát nikde nedaly koupit, takže jsme hodiny trhali barevný papírky, který jsme pak během pár vteřin hodili na hřiště. Taky si pamatuju, že jsem měl slávistickou vlajku na tyči od koštěte. Jezdili jsme celá parta takovejch mlíčňáků z ‚Jižňáku‘ (Jižního Města – pozn. aut.) dvě stě třináctkou až před starej dřevěnej stadion, dali jsme si párek a vždycky jsme stánkaře ukecávali: „Víc hořčice.“ Kotel se tenkrát scházel naproti hlavní tribuně, ne za bránou, jako dneska. Naše parta stávala úplně dole, protože jsme byli výrazně nejmladší část. Chodil jsem tak do sedmé osmé třídy základky. Prostě spratci z ‚Jižňáku‘. Nejvíc jsme řvali takový ty trapný věci: „Seberte to hov…“, „Haná, Haná, prdel zakopaná“ a podobně.

Který tehdejší hráč ti utkvěl v paměti?

Těch bylo hodně. Vzpomínám si, jak jsme jednou po zápase čekali, než hráči vyjdou ze šaten, a pak jsem si nechal podepsat novou vlajku skoro od celého mužstva. A Petera Herdu jsem chtěl přímo v tý hvězdě. Takže to byl tehdy asi můj oblíbenec. A pak Boby Zlámal, velkej slávistickej srdcař a fantastickej člověk. Bydlel taky na „Jižnáku“, kamarádil jsem s jeho synem Romanem. Takže pan Zlámal a Peter Herda byli v době, kdy jsem to začal vnímat, moji hrdinové.

A později?

Luboš Kubík! To byl naprosto fantastickej fotbalista a můj největší vzor. Z pozice stopera nebo defenzivního záložníka řídil hru celého týmu. Navíc měl skvělou kopací techniku a jeho ‚přímáky‘, to byla poezie. A imponoval mi i jeho životní příběh. Měl odvahu za komouše s Ivo Knoflíčkem emigrovat, aby mohl hrát fotbal na světové úrovni. Prosadil se v Itálii (za ACF Fiorentinu – pozn. aut.), Francii (FC Metz) Německu (1. FC Norimberk) a v roce 1998 odešel jako první český hráč do Ameriky, kde hned první rok vyhrál v dresu Chicaga Fire MLS Cup a byl vyhlášen MLS Defender of the Year (nejlepším obráncem roku – pozn. aut.).

Zahrál sis někdy na slávistickém stadionu?

V žácích, když jsme při ligových utkáních áčka sbírali míče, tak jsme si mohli o poločase jít zahrát bago na hřiště. To bylo úplně magický. Hlavně ty večerní zápasy, při umělým osvětlení, kdy jsme si na pár vteřin připadali, jako velký fotbalisti. Ale i samotný podávání balónů při zápasech byly celkem nervy. Abych to nehodil hráčům blbě, abych neuklouznul v kolíkách na tartanu, kterej byl tenkrát okolo hřiště.

Chodíš pořád na Slavii?

Samozřejmě.

Máš permanentku?

Mám tu čest být na zápasy zván jako klubový host. A velmi si toho vážím. Je od Slavie velkorysé, že se hlásí ke svým bývalým hráčům i trenérům a stejně tak i k osobnostem z jiných oborů, kteří svou podporu klubu veřejně deklarovali i v dobách kdy to třeba nebylo populární nebo se klub zmítal v problémech.

Jezdil jsi Slavii fandit ven?

Když už jsem byl starší, pustili mě naši s kotlem do pár bezpečných destinací. Ale třeba do Ostravy jsem nikdy nejel.

Na Spartu jsi zašel?

Jasně. Na derby s kamarády sparťany. Mě baví rivalita, ale nemám v sobě nenávist. Nebaví mě být v tabulce nad Spartou, když jsou v nějakém srabu, ale cením si toho o to víc, když hrají dobře, a přesto jsme lepší.

Poslední hymnu Slavie nazpíval Dyk

Pod aktuální hymnou Slavie bíločervený jsou podepsáni Jan P. Muchow a Michael Kučera (hudba) a Pavel Zuna (text). Nazpíval ji Viktor Dyk. „Byl jsem už předtím několikrát ze Slavie osloven, zda bych nezkusil novou hymnu vytvořit,“ vyprávěl Jan P. Muchow.

„Ale bránil jsem se. Namítal jsem, že by to ideálně mělo přijít zespodu, od fanoušků, a ne aby jim nějací ‚sakaři‘ něco vnucovali. Podobně jako vznikla hymna FC „Liverpool – You´ll Never Walk Alone“. Fanoušci tuhle starou písničku oprášili a začali ji zpívat, protože přesně vystihuje jejich vztah ke klubu. A mně přišlo, že ani ve Slavii bychom neměli lidem nic diktovat. Jirka Vrba, který tehdy dělal PR Slavie (vztahy s veřejností – pozn. aut.) souhlasil a pouštěla se dál stará hymna. Po nějaké době mi Jiří zavolal, že jim přišlo demo od kluků z kotle, že je to přesně to, o čem jsem mluvil, a jestli jim s tím můžu pomoci. Spojil jsem se tedy s autorem dema Michaelem Kučerou, a společně jsme to hudebně dotáhli. Slavia pak oslovila dalšího svého příznivce, Pavla Zunu, a ten skladbu otextoval. Takhle jsem se stal spoluautorem slávistické hymny. Mimochodem, Pavlu Zunovi jsem se v jednom při společném fotbálku připletl do rány a musím říct, že má takovou pecku, že jsem myslel, že se rozpláču bolestí. A to mě trefil jen do nohy. Měl jsem tam několik týdnů příšernou modřinu,“ směje se Jan P. Muchow.

CELÉ INTERVIEW S JANEM P. MUCHOWEM SI PŘEČTĚTE V POSLEDNÍM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 13. PROSINCE 2018!

-red-

(zdroj fotky: facebook.com/SKSlaviaPrahaFotbal)

Sdílejte tento článek
Hattrick_banner_638x100px

Plakátové číslo s kronikou právě v prodeji

2016/01

Zavřít
Google+
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace